(za) zenitem

ronnie

babi

čau

Mám za sebou nejhorší zkoušku bakalářskýho studia. Za její zvládnutí vděčím hektolitrům zelenýho čaje, několika balíčkům čokolády a ostatním statistiku-nesnášejícím spolužákům. Řeknu vám, že jsem si za těch pár dní učení rozšířila slovník o široký spektrum sprostejch slov.
Statistika je za mnou.
Přede mnou je výlet do Prahy, spousta čtení, rodinný oslavy, pečení a minimum starostí. Mám se fajn. Doufám,že vy taky!

piknikujem

fotky z fotoaparátů slečen A. a K.
oblečeno: tričko z F&F, sekáčový levis šortky, řetízek z asosu

Achjó, chtěla bych, aby byl zas minulej tejden. Zkoušky by se jevily jako něco relativně vzdálenýho, bylo by tepleji, neměla bych puchejř na noze a čekal by mě úterní, ranní piknik s holkama.
Teď mi nezbejvá nic jinýho než vzpomínat na úžasnej, hruškovej koláč od Kristínky a na to že jsem Áďu viděla po pro-nás-nepředstavitelně dlouhý době.

Všechno jsem to dokumentovala na zenit. Film měl bejt vyvolanej dneska, ale v Rossmanovi si dávaj na čas. Takže příště.

 Teda! Většinou jsou změny ku prospěchu věci, ale novej blogger se podle mýho teda moc nevyvedl. Jsem z tohohle upgradu trošku rozhozená. Za nesmírnej úspěch považuju už to, že jsem vůbec zjistila jak schválit komentáře. Co na novej systém říkáte Vy? Jsem jedinej člověk, kterej se není schopnej adaptovat?

Nahoře jsem zdokumentovala moje jarní nezbytnosti a serepetičky.

 Tílko/halenka je z londýnskýho Primarku, po příjezdu jsem na něj zapomněla a teď na něj v rámci prokrastinačního vyklízení skříně narazila.

Boty jsou z F&F. Ačkoliv u nich bylo na štítku psáno 296,-, u pokladny po mě paní prodavačka chtěla jenom 126korun(!!!). Zaplavila mě radost a ušetřený jmění jsem utratila za laky na nehty.

 Stíny z NYC žádná hitparáda. Ovšem zbytek produktů na poslední fotce miluju. ColorStay mejk-up radikálně snížil moje mindráky z pupínků, černejch teček a podobnejch neřádů. Vazelína je hrozně príma. Korektor je od essence, stál pouhopouhých 64,90,- a byl nouzovkou za neustále vyprodanej Maybelline korektor. Musím říct, že mě dokonce příjemně překvapil.

Sophie

Tentokrát to nebude o mě a mým věčným remcání o počasí/škole/bacilech.

Tentokrát to bude o Sophii!

Slečna S. je úžasný,pražský stvoření, o kterým byste měli všechni vědět. Takže jestli jste s ní ještě neměli tu čest, můžete to napravit tady.

fotky od mýho nejoblíbenějšího Kocourovic děvčete. jestli ji neznáte,napravte to!
kabát z f&f, šaty z dětskýho h&m

Kdosi se mě na formspringu psal, kdy přidám něco dalšího a já slíbila "dneska". Kecy. "Dneska" trvá už skoro tejden.
Zvykla jsem si na to nebýt nemocná.Naivně jsem si myslela,že je na moje tělo vytuněný vitamínama každej bacil krátkej. A vida. Mám rýmu,kašel,bolí mě hlava a jako správnýmu hypochodrovi je mi na umření.
Mám radost z prosluněnejch dnů, ze sladkýho vína,co nikomu jinýmu nechutná, z toho, že není třeba nosit kabát, z konzumace zmrzliny, z novýho krému na ruce, ze zanedbatelnýho množství školních povinností a z toho, že jahody ze supermarketů přestávaj chutnat jako guma.
Radost nemám z předpověďí počasí, z blížících se termínů odevzdání seminárek, z nedostatku neroztrahejch černejch punčoch, z nosu odřenýho od vytrvalýho,třídenního smrkání.

jedna od mojí nejmilejší osobní fotografky Ádinky.

Jak si mnozí z Vás všimli, na řečech o mým návratu do blogspotovýho prostředí nebylo zas tolik pravdy.
Já VÁŽNĚ měla v úmyslu víc fotit a vymejšlet co zajímavýho Vám sdělit. Ale to je tak.
/výmluva n°1 / Zlenivěla jsem a nechce se mi s sebou všude tahat foťák.
/výmluva n°2/ Koupila jsem si menší kabelku, do který se mi vejde BUĎ foťák NEBO láhev s vodou. A když přijde na věc, raději dám přednost dodržování pitnýho režimu před zachycováním okamžiků z mýho nepříliš zajímavýho života.
/výmluva n°3/ Za můj společenskej život by se mohl stydět i leckterej důchodce. Ven chodím většinou jenom za účelem nákupu potravin, procházky se psem nebo občasný návštěvy školy.
/výmluva n° 4/ V mrazech,co nám většinu dní minulýho měsíce "zpříjemňovaly" každou venkovní činnost, jsem nosila stejnej svetr, stejný kalhoty a stejnej kabát. Ani jedno z toho není příliš fotogenický.
/výmluva n°5/ A jako bonus: Poměrně úspěšně se mi povedlo vytvořit si tukový zásoby na několik zim dopředu. Není se tedy čím chlubit.

Anyway. Zítra si do Brna foťák už stoprocentně vezmu. A to jak ten digitální,tak ten analogovej. Jistota je jistota.
Spolu s překrásnou,nepříliš prostornou,novou taškou budu nosit i jednu plátěnnou, do který si některej ze zmiňovanejch foťáku vždycky vemu.
Začnu častějc vycházet do ulic brněnských. Kalhoty,termoprádlo a všechno huňatý,co ze mě celou zimu dělalo panáčka Michellina, zazimuju. Z nejzadnějších částí skříně vyštrachám šortky, šaty,baleríny,košile,.. a bude mi líp.

Možná se blýská na lepší časy. Ale kdo ví,jak to se mnou zas dopadne,žejo!

/Za případný pravopisný chyby se omlouvám. Nic delšího než smsky nebo zprávy na fejsbkuju jsem už pěkně dlouho nepsala,takže mám ještě větší mezery v gramatice než dřív,ups!/

comeback.

ponožky= odměna za dnešní zkoušku
(je fuk, že ještě nevím, jestli jsem jí vůbec dala)

vlevo- nepěkná lampa z ikei,která ale vydá skoro stejný množství světla jako lampa pouliční
uprostřed- já ve svetru od Ježíška a sukni z HM
vpravo- veřejná ekonomie, spousta zvýrazňovačů

babiččiny slepovaný perníčky= jedna z nejlepších věcí na vánocích, mlíko= jedna z nejlepších věcí celoročně

Moje víc-než-dvouměsíční absence přispívání se nedá vysvětlit jinak než tím, že jsem líná. Času jsem měla ažaž, chuťi k focení a "psaní" bylo míň.
Nastal ovšem děsivej čas zkouškovýho a já najednou pociťuju touhu dělat věci, kterým jsem se snažila doteď vyhnout. Najednou se mi zdá i uklízení jako docela příjemná činnost.
Možná se tady budu ukazovat častěji.

Opožděně vám všem přeju šťastnej novej rok.
A děkuju, že vás pořád přibývá. ( 1004? páni!)

Mějte se.